FANTAZII SE MEZE NEKLADOU...

Čtvrtá kapitola

8. května 2007 v 13:25 | xmona |  Vyzrazené tajemství
Tak si ji užíjte i když nevím jestli to čtete:-)
VĚNOVÁNO CISSY!!!za pomoc a to že je super a istance za to stejné MTR
Nejhorší den mého života

Kousek od nás scháněli někoho na výpomoc do jedné fabriky tak jsem se přihlásila.Začala jsem chodit na brigádu a vydělávala jsem si peníze. Po třech měsících práce se mi začalo občas dělat nevolno.Myslela jsem si že je to jen z přepracování.Když se mi začalo zakulacovat břicho nemohla jsem uvěřit, že zase tloustnu,nikdy by mě ale nenapadlo,že můžu být těhotná.Vždyť mi bylo teprve šestnáct.3la jsem k lékaři a ten mi dal těhotenský test(…v tomhle se moc nevyznám sorry).A ten mi potvrdil,že budu mít miminko,v tom jsem si vzpomněla kvůli čemu jsem otěhotněla.Vzpomněla jsem si na ten den kdy mě ten prasák znásilnil a tak jak jsem vstávala abych odešla sem sebou sekla.Lékař mě položil na lůžko a propleskal mě po tvářích,začal se vyptávat jestli mi je dobře a jestli si to dítě chci nechat.Já řekla že si to dítě nechám a dokonce jsem se nato malé těšila. Odjela jsem domů ařekla mamce, že jdu ven,šla jsem za Alexem abych mu to řekla.Protože jemu věřím ze všech lidí na světě nejvíc.Našla jsem ho u něho na schodech jak tam sedí a kouká do blba, přišla jsem k němu a zeptala jsem se ho co se mu stalo.On se na mě podíval a řekl že ho opustila Klára.J8 mu řekla od plic pravdu co jsem si o ní myslela.A on mi ukázal zlatý prstýnek a já vydechla úžasem. "Ty si ji chtěl požádat o ruku"vykoktla jsem a on přikývl.Nemohla jsem tomu uvěřit. "Alexi můžeme k tobě?"zeptala jsem se ho a on znovu apaticky přikývl a vstal.Otevřel dveře a já mu řekla, že se mu musím s něčím svěřit.Bez okolků jsem mu všechno vyklopila a začala jsem mezi tím brečet jak malý děcko.On se na mě díval s pusou otevřenou do kořán.Ale nejvíc ho dorazilo když jsem mu řekla že čekám dítě.Ptal se mě jestli si ho nechám a já řekla že ano.On se zapřísahal že mi bude pomáhat jak jen bude moct.Že mě bude vozit na kontroly k doktorovi,ale já ho slušně odmítla a řekla, že to zvládnu sama autobusem.
Ze školy kam jsem se přihlásila jsem se odhlásila.Tam mé důvody pochopily a řekli že až budu chtít studovat ať se na ně obrátím.¨
Mamce,že jsem těhotná řekla až jsem byla v pátém měsíci,mamka to k mé smůle nepochopila a vykopla mě z domu.Šla jsem za Alexem jestli bych u něj mohlka chvíly bydlet než si najdu svůj byt.A světe div se on souhlasil.ZA týden jsem jela na kontrolu ke svému lékařia ten řekl že mám rizikové těhotenství,že nemůžu chodit do práce atd….Sedla jsem na autobus domů a musela jsem stát ,protže nebylo místo na sezení.Najednou sem uslyšela pískot brzd. A pak nic jen tma.Když jsem se probudila,ležela jsem v nemocnici ,ale neměla jsem bříško a nem,ohla jsem pohnout nohama.Zavolala jsem sestru a zeptala jsem se co se stalo.Ona mi nic neřekla, ale šla zavolat doktora.Já mezitím znovu usla.Když přišel lékař řekl mi že jsem v nemocnici,že jsem potratila a ještě k tomu,že jsem ochrnula a že nebudu moct nikdy chodit.Zakřičela jsem na Něho přesně toto: "NE TO NEMŮŽE BÝT PRAVDA,já chci své dítě".Potom jsem začala plakat a volat Alexe.Ten za dvě hodiny přišel,nevím jak ho sehnali.Objal mě a já zase začala plakat a všechno sem mu řekla.On se na mě podíval a znovu se ke mně přitiskl.Přšel doktor a zeptal se Alexe "vy jste její přítel?"Alex odpověděl že je můj přítel.Doktor si ho vzal bokem,ale nevěděla jsem co mu řekl, ale když za mnou Lex přišel tvářil se ještě smutněji než předtím.Tak jsem mu řekla ať to vyklopí.Nejdříve se cukal,ale potom vykřikl "NIKDY UŽ NEMŮŽEŠ MÍT DĚTI!"Myslela jsem,že teď už můžu jedině umřít celý můj život se rozpadla před mýma očima.Po tváři mi stekli poslední dvě slzy a řekla jsem mu ať odejde, že chci být sama.Poslechl,ale nešel daleko.I tak mi to stačilo vytahala jsem si z ruk hadičky a vypla všechny přístroje na kterých jsem byla napojená.Ty začali pípat,a le já si toho nevšímala naposledy jsem si pohladila bříško a upadla do bezvědomí.Myslela jsem si že už jsem mrtvá ,ale Alex mě vyvedl z omylu hned na začátku.Seděl u mé postele a brečel,asi si myslel že se už neprobudím. "Alexi?"zašeptala jsem Alex se na mě podíval a i přes závoj slz se usmál "Výtej zpět Em"řekl mi a objal mě.U něj jsem se cítila v bezpečí.Řekla jsem mu ať mě vezme domů.On zakroutil hlavou a řekl,že si musím odpočnout a nabrat nové síly.Tak jsem ležela asi týden v nemocnici než za mnou přijel a odvezl mě k němu domů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Evel Evel | Web | 15. května 2007 v 18:18 | Reagovat

Né, já se těšila na mimčo...Ale moc pěkné, líbí se mi to...Děkuji, za to, že někdo píše povídky ze života...

2 xmona xmona | 15. května 2007 v 20:04 | Reagovat

já zase děkuji za komentik a možná .... do konce týdne přibude nová kapitolka:-))

Jinak za chyby se omlouvám kontroluju si to sama:-)

3 Flammea Flammea | Web | 30. května 2007 v 17:10 | Reagovat

jojo takovýhle věci se bohužel někdy v životě stávaj. ale rozhodně bych si to nechtěla prožít a nikomu to ani nepřeju. už jenom ta beznaděj.....

4 Katka Katka | E-mail | 27. listopadu 2008 v 10:16 | Reagovat

Holt, život je nevyzpytatelnej a jak se říká, "život je kurva". Nikdy nevíme, co se nám stane, co nás potká... Je fajn, že občas někdo píše něco ze života. Nikdo z nás by nechtěl něco podobného zažít a spousta lidí si ani nepřipouští, že se tohle může stát naprosto komukoliv, což je velká chyba.

Jinak píšeš fakt dobře, jen tak dál.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama